Vesmír - nejlepší doručovatel, jakého můžeme mít!

Také se vám někdy honilo hlavou, jak je to na tom světě zařízené, že tomu se děje právě teď něco hezkého a druhému se v tu samou dobu někde jinde děje něco zlého? A proč se oběma dějí tak rozdílné situace třeba ve stejném prostředí za stejných podmínek? Proč někdo je úspěšný a má vše co potřebuje a jiný nějakým způsobem strádá a při tom jsou třeba sousedi?
Lidé jsou zvláštní stvoření, kteří jsou ve větších měřítkách dost neuchopitelnou záležitostí :-) Rádi přenecháváme zodpovědnost někomu jinému, necháváme za nás rozhodovat takzvané odborníky, neradi bereme otěže do svých rukou místo kočího, protože se necháme ovládat strachy a jinými prostředníky, kteří přece nejlépe vědí, co je pro nás dobré. Třeba jako církev, náboženství, státní představitelé, Evropská unie a další :-D

Došel jsem k celkem jednoduché otázce, jejíž odpověď zaměřuje pozornost úplně opačným způsobem, než nás tu na světě někdo učí, protože přeci prázdný pohár se musí bez diskuze naplnit. Tou otázkou je "Kdo mně zná nejlépe?" Možná nám hned bleskne hlavou no přeci náš partner nebo rodiče. Ano, lidé nám blízcí, dokážou v nás spoustu skutečností odhalit. Jak těch přínosných, tak těch, co nás nějakým způsobem tíží. Ale přesto nemohou znát úplně vše, pokud jim to nedovolíme a mnozí z nás se neradi obnažují před druhými nejen fyzicky, ale i duševně. A asi není úplně v pořádku, aby o nás všichni věděli všechno, i když třeba Google a Facebook se o to snáží :-)
Tím, kdo zná nejlépe nás, jsme mi samotní, i když nám z tv a časopisů tvrdí, jak nejlépe se oblékat, jak nejlépe se stravovat, jak nejlépe trávit čas, jak nejlépe pracovat nebo jak nejlépe žít s partnery. Každý z nás ví a zná svoje potřeby, touhy, přání i to jak je právě nastavený. Někdy si to uvědomujeme více, někdy méně, ale pořád to vnímáme a naše okolí na to reaguje. Ale co s tím, jak to uchopit, jak s tím pracovat. Jo jasně, jsem třeba makový s trochou povidel, najdu i pár rozinek a pokaždé chutnám trochu jinak :-) Je úplně jedno, jací jsme a kde se právě nacházíme, s čím pracujeme, jak a proč to děláme. Spoustu z nás hledáme v chytrých knihách nebo na seminářích, na kurzech, na různých setkáních. Dobře, jsou to možnosti, které nás mohou posunout, když budeme dostatečně vytrvalí. Ale být dostatečně vytrvalý je dost vyčerpávající a být vyčerpán u konce cesty u cíle třeba tak jako běžec, který vyvinul mega výkon, aby doběhl první a pak se hroutí k zemi a není schopen stát, to není úplně to pravé ořechové nebo ano? Já když dosáhnu cíle, chci si to užít, radovat se z toho, pomazlit se s tím, vnímat, že tenhle moment stojí za to a vychutnat si ho jako nejluxusnější zboží na světě :-)

Tak mi teda někdo laskavě řekněte, co použít pro to, abych dosáhnul svých záměrů, cílů, vizí, přání a neždímal se při tom jak prádlo v pračce?
Mnozí z nás si už nějakým způsobem uvědomují, že je "něco" mezi nebem a zemí. A je to pro každého trochu něco jiného a vždy je to fascinující. Existuje "to" bez ohledu na to, jestli tomu věříme nebo ne, stejně tak jako je mezi námi vzduch, který dýcháme a na kterém jsme životně závislí i přes to, že ho vlastně vůbec nevidíme :-)
Stejně tak je "něco" mezi zemí a "božstvím". Každý si to nazýváme po svém a je to tak v pořádku. Někdo tomu říká Bůh, další to nazývají Osudem, jiní to nazývají Jsoucnem a někdo pro to žádný název nemá :-) Mně se nejvíce líbí "Božství", protože rád říkám: "To je božíííí."
A tohle Božství, aby uspokojilo svoje vlastní potřeby, si vytvořilo pár dost dobrých nástrojů, které jsou tu pro všechny a všechno, kteří mají zájem je využít. Jeden z těch nástrojů, na který je dobré zaměřit svou pozornost je "Vesmír". Ano ten Vesmír, který všichni známe. Ten Vesmír, který vlastně tvoří celý prostor pro všechny a všechno, kteří se v něm realizují :-)
Ale počkej, jak může něco jako výplň prostoru mezi hvězdami a planetami pomáhat realizovat moje přání, vize a sny? Tady je třeba zmínit, že fyzická úroveň je jen projekce toho, co se tvoří. V podstatě takový vylepšený hologram ze Star Treku :-) Takže to můžeme prostě brát jako prostor, který čeká na to, až v něm někdo začne něco tvořit. Dá se to přirovnat i k hrám, třeba jako je budovatelská strategie Civilizace nebo Sim City, kde máte určený prostor a vytváříte podněty k tomu, aby se v tom prostoru něco dělo. Můžeme tedy říci, že jsme v danou chvíli stavitelé měst nebo bohové, kteří rozvíjí nějakou společnost.

Stejně to funguje s naším Vesmírem, kde ovšem nejsou žádná omezení, jen ta, co si sami určíme a je často z podivem, jaká omezení jsme si schopní dávat :-) A jak můžu tvrdit, že je Vesmír neomezeným prostorem a nástrojem k tvoření? No tak, pokud se podívám na fakt, že se událo něco jako velký třesk a začalo se naplňovat prázdno a v tom prostoru vznikají tak fascinující záležitosti, jako jsou planety, hvězdy, galaxie, mlhoviny, sluneční soustavy, život, pak ten prostor, ve kterém se to děje a kterému říkáme Vesmír, umožňuje nekonečně mnoho variant realizace čehokoliv.
Mít takový nástroj k dispozici je přece bomba :-D
A teď to nejlepší. Ten nástroj je natolik inteligentní, že spolupracuje s naším podvědomím a Duší a vyloženě čeká na to, až mi mu zadáme nějaký konkrétní požadavek. Pokud to uděláme a vložíme tomu nástroji naprostou důvěru, Vesmír se pro nás přetrhne, aby mohl splnit naší objednávku .-)
Je to pro mně jako herní pole kde se pohybuju já a mé okolí. Já jsem v něčem na startu a zadám si cíl. Nevím jak se k němu dostanu, ale vím, že mám nástroj, který udělá maximum pro to, aby mně tam dovedl, to znamená, že dle mých rozhodnutí postaví do herního pole takové situace, takové lidi a takové věci, které mně stimulují k tomu, abych dosáhnul mého cíle. Proto při objednávce není podstatné jak, ale co si přeju a proč si to přeju. O tom ale v samostatném povídání, protože tohle bylo pouze seznámení s mocným nástrojem, který máme všichni plně k dispozici za každých podmínek, za každé situace a v každém okamžiku .-)

Jaroslav Bredbery Beránek ml.

Očima matky planety Země - Gaii

Jak vnímáme naší planetu? Jako živou bytost? Jako kus půdy, skály, oceánů a žhnoucího jádra? Jako...doplňme si sami :-) Já vnímám, cítím, vím - planeta je pro mne živou úžasnou bytostí, která má své jméno, svoji historii, svá přání, své záměry, svou zodpovědnost, svou starost, svojí radost i smutek. Myslíte, jak může něco tak rozsáhlého být živé, vnímat a dokonce rozhodovat? No podívejme se na to v pohledu následujícím: Představme si, že už jsme tak duchovně i jinak vyspělá bytost, která se dokáže postarat o celičký svět tak, jak si jen jej dokázala představit do nejmenších detailů. Těžké? Možná. Ale my, lidé, to přeci umíme též. Zavřeme svá víčka, když uleháme do svých nadýchaných pelíšků a představujeme si ty nejroztodivnější a ničím neomezené scenérie, jaké jen dokážeme. Tak vznikají pohoří, řeky, oceány, louky, pouště, pralesy a mnohé to vše, co máme možnost za našeho žití objevovat a vyzkoušet na vlastní kůži. Tak to je jen velmi malá část toho, čím je naše planeta Země. Teď si představme, že vše co jsme si ve svém světě namalovali, nazdobili a určili co je co, tak zjistíme, že to není ještě ono, protože je to statické, jako obraz na stěně. Ale my nechceme mít jako bytost, která nemá žádná omezení přeci jen krásně vypadající barevný obrázek. Vdechneme tomu životní pulzující energii a vše rozpohybujeme jako na pouti. To je najednou radosti, vše se tetelí a hraje v kouzelné rozmanitosti. A protože chceme, aby náš svět neupadal a neustále se rozvíjel, začínáme tvořit složitější a složitější objekty až docházíme k poznání, že můžeme na svůj svět pozvat méně vyspělé bytosti se svou vlastní vůlí, kteří budou tento svět obohacovat a dále rozvíjet a naopak. Taková symbióza. Prostě vše se propojí se vším, aby mohli všichni sdílet své zkušenosti na všech svých vnímajících úrovních.

Ještě pořád to dáváte? Kdo jo, tak to jste dobří .-) No a ta naše matička Země si nakonec dala pořádnou porci, když souhlasila s projektem, který je nazýván "člověk" Ano ten velmi nevyzpytatelný, nepoučitelný, tvrdohlavý, pán všeho tvorstva, ten jenž dokáže milovat i zabíjet v jednom životě, ten jenž si neváží sama sebe a přesto válčí kvůli svému náboženství. Naší Zemi nesmírně záleží na každém z nás a velmi hluboce vnímá vše, co zde činíme ať už pro její, či naše dobro, nebo nedbáme jejích moudrých rad a ignorujeme dokonce i svou vlastní podstatu. Přesto všechno miluje nás všechny, neboť mi jsme její součástí fyzickým tělem i duchovní podstatou. Matka Země nás nesoudí, protože ví že stejně jako naše děti i její děti objevují sami sebe a prožívají nejrůznější zkušenosti, které posouvají ve svém konečném důsledku vždy kupředu každého a to bez ohledu na to kým je, co dělá a jaké záměry má. Proto, je nad slunce jasné jaké jsou důsledky našeho počínání v našich zlobách, zármutcích, strachu, nenávisti nebo chtíče a naopak radosti, lásce k bližním, duchaplnosti, chrabrosti a šlechetnosti. Na vše naše planeta reaguje, ať už si to sami sobě přiznáme nebo ne. Ať už tedy děláme to, či ono s dobrými úmysly nebo se špatnými, prostě je děláme, protože jsme lidé a patří to k našemu charakteru. Však vědomím, že pozitivně naladěn v radosti a lásce posiluji i naší planetu Zemi a nebo strachem a nenávistí oslabujeme nejen sebe ale i všechno kolem nás, nám může napovědět, kam směřovat naší pozornost. Totiž právě teď a právě tady jsme dostali možnost spoluvytvářet ten úžasný svět o kterém se zmiňuji v prvních řádcích mé úvahy. To ovšem klade na naše bedra nesmírnou odpovědnost, protože i sama milovaná Gaia má za to vše, co můžeme zažít v našich tělech, velkou odpovědnost. Je namístě připomenout rozvahu a otevřenost ke všemu, co právě přichází, protože tak jako nás to může pozvednout v našem bytí, může nás to i smést do trosek nicoty a chaosu. Jsme velmi mocné bytosti s velmi mocným nástrojem, kterým je naše tělo, tělo které nám propůjčila Gaia a s níž jsme spjati, ať už chceme nebo ne. Tak to pro mně je. Vše dobré do našich krásných dní Jaroslav Bredbery Beránek ml.

O čem to tu bude?

Přátelé i nepřátelé všeho druhu. Pojďte se se mnou zamýšlet nad skutečností všední i nevšední. Mám pocit, že je třeba slyšet a vidět mnoho dosud nepoznaného a chci si o tom povídat se všemi, co budou mít "nějaký" pohled na svět.
Hloubat v mysli je zvláštní věc, přemýšlet o sobě, o věcech kolem vás. Na chvilku se zastavit. Zhluboka se nadechnout a stejně tak zhluboka vydechnout. Zavřít při tom oči nebo jen tak pozorovat pulzující život kolem sebe. Zkusili jste to někdy?
Kde je pravda? Co je pravda? Je dobro a zlo, nebe či peklo? Kam směřujeme? Co je náš cíl? Jaký má smysl bytí? Má vůbec nějaký smysl? A proč? Proč máme tolik otázek? Proč nás mnohé zajímá? Dostaneme někdy uspokojivou odpověď? kdo nám jí dá? Bůh? Znamení? Přijdeme na odpovědi sami? Jak? Proč? Co? Kdy?
Není to příliš? Chceme to vůbec vědět? Máme to vědět? Co je vědění? Hodně otázek? Ne, jen ty základní! Je to troufalství? Chceme toho moc a nebo málo? Toto je blog o vás všech!
O mně, o tobě, o nás! Povím vám jak nahlížím na svět já. Povíte mi jak na svět nahlížíte vy? Ne nebojte, nepůjdeme do hloubky, půjdeme ještě dál! Za hranice, za představy, za nemožné a nemyslitelné, za nepřípustné, za neexistující! Chcete se přidat? Nic vám v tom nebrání! NEHLEDÁME ODPOVĚDI, HLEDÁME SAMI SEBE!!!